Václav Malina

*1950

Václav Malina se narodil 4. června 1950 v Plzni. Po studiích na Pedagogické fakultě v Plzni (1968-1972) vystudoval také filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (1974–1979), kde mezi jeho učitele patřili zejména Zdeněk Sýkora, Kamil Linhart a Jiří Patera. Ve své tvorbě se zabývá především malbou, ale i grafikou, trojrozměrnými objekty a instalacemi. Je i literárně činný, vydal několik sbírek poezie a povídek V plzeňském výtvarném kontextu zaujímá důležitou roli i jako výtvarný pedagog, publicista a kurátor, V letech 2001 – 2013 zastával funkci ředitele Galerie města Plzně, která za jeho vedení získala renomé galerie respektované v celorepublikovém kontextu. Působil zde i jako kurátor dlouhé řady výstav, vydavatel katalogů a knižní literárně-výtvarné edice Imago et verbum. Samostatně vystavuje od roku 1969 a to po celé Evropě. Zúčastnil se řady českých i mezinárodních výstavních projektů, sympozií a přehlídek současné tvorby (Šedá cihla, Nový zlínský salón), tematických výstav (Magie barev, Ornament, Pocta Janáčkovi, Ejhle světlo, Pocta Kupkovi, Les, Svět jako struktura – struktura jako obraz aj.) a výstav KK3. Je zastoupen v mnoha veřejných i soukromých sbírkách v ČR i zahraničí (NG Praha, Moravská galerie Brno, ZČ galerie Plzeň, GU Karlovy Vary, MU Olomouc, AJG Hluboká, GKK Klatovy/Klenová, GAVU Cheb, GVU Náchod, Horácká galerie v Novém Městě na Moravě, Muzeum Prachatice, Artotéka města Plzně, Sbírka České pojišťovny Praha, MRA Orleans a další). Žije a pracuje v Plzni.

Václav Malina se na začátku 80. let zařadil mezi důležité osobnosti českého umění, rozvíjející tehdy aktuální téma konceptuální reflexe přírody (v roce 1988 byl zakládajícím členem skupiny Měkkohlaví). Ačkoliv mnohá jeho díla působí ryze nezobrazujícím dojmem, mají většinou základ v konkrétním prožitku krajiny a přírody. Malinovým výtvarným projevem, který se pohybuje na rozhraní klasické malířské citlivosti a konceptuálních strategií, se zabývali renomovaní historikové a teoretikové umění (V. Lahoda, J. Valoch, Z. Sedláček, M. Fišer). Autor ve svých obrazech a objektech svébytně tematizoval impresionismus (synonymum ryzí plenérové malby) v konstruktivistické a konceptuální podobě (synonymum spekulativní, intelektuální tvorby). Původním zdrojem je mu bezprostřední malířské východisko, ukotvené přímo ve vztahu malby k jejímu předmětu, především krajině. Po časných malířských cyklech Pole a Zdi, kde se zabýval vztahy velkých barevných ploch, dospěl v polovině 80. let k originálnímu přehodnocení impresionismu. Barevné skvrny či pravoúhlé plošné segmenty vytvářejí optické struktury, evokující světlo v krajině (cykly Vzpomínky na impresionismus, Imprese, Pointilismus), objevují se ale i přesahy k malířsky pojatému objektu, např. přesýpací objekty z pomalovaných pingpongových míčků, niťové objekty proměňující se gravitací atd. Významnou oblastí jeho maleb a grafiky je i vyjádření hudebních rytmů formou geometrických partitur. V posledních cyklech Konstruktivní imprese a Konstrukce podle barev vychází z barevné představy, která v procesu postupného vyvažování forem a barevných kvalit dostává podobu jasného, ostře řezaného geometrického tvaru, ještě zdůrazněného barevnou konturou. Zároveň se znovu navrací i ke krajinářským východiskům své tvorby jako možnému impulsu k dalšímu vývoji. Výstava v Galerii U Jižního představuje část malířského cyklu Vítr vane, kam chce – 6 olejomaleb formátu 100 x 100 cm, a 11 pastelů imaginárních krajin formátu A4.